Jára Kohout

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (9. prosince 1904 Praha – 23. října 1994 Praha) byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel.

Život

Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo u Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, údajně se kompromitoval v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Ani po válce to neměl nijak jednoduché, divadlo mu bylo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech. Dne 3. října 1948 během představení pro celníky v Aši emigroval do západního Německa.

V emigraci

Život v emigraci zpočátku nebyl vůbec jednoduchý, zprvu musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany, poté na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Francie kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE). Zde ale nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, hrál několik drobných postaviček ve filmu, účinkoval i reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné též i s Barbrou Streisandovou. Uskutečnil i několik cest za krajany do Austrálie.

Po návratu do vlasti

Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty.

Česká filmografie

Před převratem 1948

• 1922 - Venoušek a Stázička
• 1926 - Vdávala se jedna panna
• 1926 - Prach a broky
• 1928 - Modrý démant
• 1928 - Ve dvou se to lépe táhne
• 1929 - Neviňátka
• 1930 - Utrpení šedé sestry
• 1931 - Miláček pluku
• 1934 - Poslední muž
• 1934 - Tři kroky od těla
• 1934 - Život je pes (německy)
• 1934 - Z bláta do louže
• 1935 - Vdavky Nanynky Kulichovy
• 1935 - Naši herci coby pouliční zpěváci
• 1935 - Král ulice
• 1935 - Barbora řádí
• 1935 - Jedenácté přikázání
• 1936 - Komediantská princezna
• 1936 - Lojzička
• 1936 - Na tý louce zelený
• 1936 - Uličnice
• 1937 - Důvod k rozvodu
• 1937 - Falešná kočička
• 1937 - Filosofská historie
• 1938 - Lucerna
• 1938 - Bílá vrána
• 1938 - Klapzubova jedenáctka
• 1938 - Manželka něco tuší
• 1938 - Slávko nedej se !
• 1938 - Třetí zvonění
• 1939 - Děvče z předměstí anebo Všechno vyjde najevo
• 1939 - Kristián
• 1939 - Lízino štěstí
• 1939 - Mořská panna
• 1939 - Srdce v celofánu
• 1939 - U svatého Matěje
• 1940 - Dceruška k pohledání
• 1940 - Prosím, pane profesore !
• 1940 - Vy neznáte Alberta
• 1940 - Čekanky
• 1941 - Hotel modrá hvězda
• 1942 - Host do domu
• 1942 - Městečko na dlani
• 1944 - Neviděli jste Bobíka ?
• 1944 - Počestné paní pardubické
• 1947 - Parohy
• 1947 - Tři kamarádi
• 1947 - Čapkovy povídky
• 1948 - Polibek ze stadionu

Po převratu 1989

• 1994 - Ještě větší blbec než jsme doufali
• 1995 - Divoké pivo

Zdroj: Wikipedia.org