Téměř každý desátý Čech trpí vzácným onemocněním, které se většinou nedá vyléčit. A často léčba probíhá metodou pokus-omyl, popsala jedna z takových pacientů Pavla Mašková. Lékaře si nakonec našla sam ...
Vzácná krevní onemocnění jsou pro řadu z nás velkou neznámou. O to zajímavější ovšem tato oblast medicíny může být. V unikátním rozhovoru se k této problematice vyjadřuje Jaroslav Čermák z Ústavu hema ...
Beze stopy zmizel v noci na neděli profesionální hasič Jaroslav Čermák (43) z Ústí nad Labem. Pátrání po něm je bezúspěšné. Jeho rodina je zoufalá, nechal totiž dopis na rozloučenou. ...
KAUZA Co všechno se může stát, když prodáte firmu nesprávnému člověku? Své by o tom mohl vyprávět zastupitel z Prahy 9, sociální demokrat Jaroslav Čermák. Poté, co firmu odprodal člověku, kterého podl ...
Okresní soud v Olomouci opět potrestal Jiřího Lajtocha a jeho kolegy z přerovské radnice.
Podle soudu vědomě zvýhodnili stavební firmu, která získala veřejné zakázky na rekonstrukci zimního stadionu a ...
Jaroslav Čermák (30. července 1929 - 10. března 2011) byl osobností francouzského protinacistického odboje českého původu. Byl příslušníkem francouzského protinacistického odboje a jeden z vězňů komunistického režimu v Československu.
Životopis
Jako kluk chodil do skautu (1937), po vypuknutí války byl totálně nasazen v Německu v továrně, kam byli přidělování i francouzští váleční zajatci. Zde se stal spojkou mezi nimi a příslušníky francouzského hnutí odporu a pomáhal zorganizovat útěk 5 francouzských důstojníků, s nimiž společně se dvěma kamarády uprchl též. Nejprve bojoval proti Němcům spolu s francouzskými partyzány v pohoří Jura, posléze pak v řadách regulérní francouzské armády, obdržel pas spojeneckého vojáka a prozatímní státní občanství. Někdy v této době onemocněl malárií.
Po konci války se vrátil do Československa, kde pracoval pro ministerstvo vnitra (jeho úkolem bylo hledat a usvědčovat kolaboranty). Jeho ostré spory s komunisticky orientovanými nadřízenými, kteří ovlivňovali vyšetřování a využívali je ve svůj prospěch, ho nakonec přivedly k rezignaci a definitivnímu odchodu do Francie, kde se po roce 1948 rozhodl zůstat natrvalo.
Po odsloužení základní vojenské služby ve francouzské armádě bojoval v řadách Cizinecké legie mimo jiné v Alžíru a ve Vietnamu, ale posléze byl z propuštěn, neboť mu teplé počasí zhoršovalo projevy nemoci. Dostal 20% důchod a zaměstnání v tajných službách. V roce 1953 byl přidělen do pohraniční oblasti okolo Železné Rudy, kde měl vést evidenci lidí prchajících z Československa před komunismem.
Krátce poté požádal o návštěvu rodičů v Československu, ale ta mu byla odepřena s tím, že už nemá československé státní občanství a jeho pobyt je nežádoucí.
V roce 1954 jej agenti StB unesli z Německa do Československa. Po krutém mučení byl přes protesty Francie odsouzen za údajnou velezradu k trestu smrti, který byl po protestech Francie změněn na 18 let vězení. Byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a posléze v Leopoldově. Během věznění mu byla odpírána léčba a byl nucen pracovat i v průběhu malarických záchvatů. Propuštěn byl podmínečně v roce 1964 a posléze odešel zpět do zahraničí.
V roce 1969 emigroval do tehdejší NSR. Ve druhé polovině 70. let se vrátil do tehdejší ČSSR a pracoval jako kvalifikovaný dělník.
Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl dceru Dagmar, ze druhého dceru Helenu a syna Jana.
Zemřel 10. března 2011 během lázeňského pobytu v Poděbradech.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK