Desítky tisíc pacientů včetně známých osobností ze světa kultury nebo sportu prošly protialkoholní léčebnou u Apolináře, kterou založil před 75 lety, 9. září 1948, legendární bojovník proti alkoholis ...
Ruchadlo, kontaktní čočky či kostkový cukr, za všemi těmito předměty stojí Češi. Mezi ně můžeme zařadit další český vynález, ten má na svědomí Jaroslav Skála. První oficiální protialkoholní záchytná ...
Poté, co nejslavnější český bojovník proti alkoholismu Jaroslav Skála (1916 - 2007) založil v roce 1948 protialkoholní léčebnu, starost si začal dělat s opilci, kteří jsou po flámu vydáni na pospas ul ...
15.05.2021Médium: Zprávy z domova | Lidovky.cz – aktuální zprávy
Protialkoholní záchytnou stanice v Praze čeká rozsáhlá rekonstrukce. V jejím rámci se navýší kapacita lůžek, kam policie bude moci dovést podnapilé Pražany. Historie pražské péče o opilce sahá do osu ...
„Komunisti najprv protialkoholické liečebne neschvaľovali. Neskôr však pochopili, že ide o zariadenie, ktoré môžu sami potrebovať,“ spomínal Jaroslav Skála, zakladateľ prvej záchyt ...
Český psychiater a priekopník boja s alkoholizmom Jaroslav Skála, ktorý sa do histórie zapísal ako zakladateľ prvej protialkoholickej záchytky na svete, ...
Doc. MUDr. Jaroslav Skála (25. května 1916 Plzeň – 26. listopadu 2007 Praha) byl český lékař, bojovník proti alkoholismu a zakladatel první záchytné stanice.
Životní příběh
Po maturitě v roce 1935 pokračoval ve studiu na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939, avšak studia na lékařské fakultě již nestihl dokončit – okupanti uzavřeli vysoké školy. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku na reálce v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946.
Původně se ucházel o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září téhož roku byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků a výsledkem diskusí bylo zahájení averzivní léčby emetinem (vyvolává zvracení po požití alkoholu, lidově se mu též říká antabus). Jejich myšlenkami bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948, sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948, další kontakty nebyly žádoucí z důvodů spirituálních prvků v programu 12 bodů AA, které byly v rozporu s oficiální ideologií.
Dne 10. září 1948 přišel Dr. Skála do budovy vedle kostela sv. Apolináře v Praze spolu s několika pacienty – alkoholiky z psychiatrické léčebny. Tím zahájilo činnost protialkoholní oddělení. To vedl Dr. Skála až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého působení vypracoval komplexní léčebný program závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – prvního zařízení svého druhu na světě. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České lékařské společnosti J. E. Purkyně. V roce 1991 stál u zrodu Pražské vysoké školy psychosociálních studií (PVŠPS), která se tak stala v historii naší země první soukromou vysokou školou (zakončenou bakalariátem), která poskytuje vzdělání v tomto studijním programu. Zároveň se stal jejím čestným rektorem.
Kromě alkohologie, která byla jeho povoláním, se zabýval i psychoterapií, kterou označoval za svoje hobby. Od roku 1953 pracoval v psychoterapeutické sekci Psychiatrické společnosti, v roce 1982 byl pověřen jejím vedením. Od roku 1968 založil 20 výcvikových komunit. Do roku 1994 stál v čele Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii, kterou spoluzakládal a vedl do roku 1994. Své pacienty tak nejen léčil za závislosti, ale pomáhal jim najít i novou životní náplň, aby nesklouzli zpět.
Velkou roli v jeho životě hrál sport – již ve dvanácti letech vstoupil do Sokola a od roku 1932 se zúčastnil všech sletů a spartakiád (aktivně do roku 1948). I ve svých léčebných metodách užíval sportu. Již na přelomu 50. a 60. let zjistili skotští vědci, že kdo se pravidelně věnuje namáhavějšímu sportu, vyrábí si endorfiny sám a nepotřebuje je dostávat v tabletách. Součástí léčby byl především běh, podle schopností pacienta se postupně uběhnutá vzdálenost zvyšovala.
Dr. Skála byl autorem více než 140 odborných publikací. Za své celoživotní dílo byl v roce 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK