Jiří Hrzán

Jiří Hrzán (30.března 1939 Tábor – 24. září 1980 Praha) byl český herec, zpěvák a bavič.

Mládí a studia

Jiří Hrzán se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí známého táborského zahradníka. Od mládí byl aktivním příznivcem sportu a kromě atletiky (běhy na středních tratích) hrál hokej, házenou, volejbal a kopanou. Později hrál za fotbalový klub Amfora, tvořený herci, zpěváky a baviči. Jeho cesta k divadlu začala v Divadle mladých v Táboře (založeno v roce 1954), po maturitě na gymnáziu (1956) nebyl přijat na DAMU , ale jeho talentu si všiml divadelník E. F. Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. Na DAMU byl přijat za rok a absolvoval ji v roce 1961. Talent, píle a vůle jej dovedly na profesionální divadelní dráhu, i když to nebylo snadné-v mládí totiž neuměl dobře vyslovit „ř“ a ještě trpěl mírnou koktavostí.

Divadlo a film

Po studiu získal angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961-1964), kde se v roli Villona v Baladě z hadrů prosadil dynamickým herectvím, pak přešel na krátký čas do Ostravy a když se v letech 1964-1965 formovalo složení pražského Činoherního klubu, stal se Jiří Hrzán (členem byl již Jan Kačer, Jiří Kodet a Petr Čepek]) členem souboru. Jeho první velkou rolí v divadle byl sluha Syr v inscenaci Mandragory (Machiavelli)) a zde svým pohybovým mistrovstvím a klaunstvím vytvořil hlavní postavu. Další role např.: Dobčinskij v Revizorovi ( N. V. Gogol) a ve hře Penzion pro svobodné pány (S. O'Casey).Pohybové předpoklady a fantazii klauna uplatňoval ve svých dalších zdejších divadelních rolích.

Jiří Hrzán v Činoherní klub 12. 7. 1965 - 31. 7. 1976 ( důvod rozvázání pracovního poměru byl záměrně vykonstruován) Role v Činoherním klubu: Albert Camus – Spravedliví / Foka režie: Jan Kačer / 1965, Niccolò Machiavelli – Mandragora / Syr režie: Jiří Menzel / 1965, Ladislav Smoček – Bludiště / Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho / Voják / Bytná režie: Ladislav Smoček / 1966, F. M. Dostojevskij - Zločin a trest / Poláček režie: Evald Schorm / 1966, Alena Vostrá - Na koho to slovo padne / Ofsajd režie: Jan Kačer / 1966, N. V. Gogol – Revizor / Dobčinskij režie: Jan Kačer / 1967, Harold Pinter – Narozeniny / Stanley Webber režie: Jaroslav Vostrý / 1967, Edward Bond – Spaseni / Fred režie: Ladislav Smoček / 1968, Alena Vostrá - Na ostří nože / Pinta režie: Jaroslav Vostrý / 1969, Voltaire- Candide / Candide režie: Jaroslav Vostrý / 1971, M. Gorkij – Na dně / Tatar režie: Jan Kačer / 1971, J. M. R. Lenz – Vychovatel / Fritz režie: Jaroslav Vostrý / 1972, Carlo Goldoni – Poprask na laguně / Komisař režie: Ladislav Smoček / 1973, Milan Calábek – Doktor Faust / Kašpar režie: Milan Calábek / 1974, Jiří Mahen – Chroust Jůzl režie: Ladislav Smoček / 1974, Sean O´Casey – Pension pro svobodné pány / Halibut režie: Jiří Krejčík / 1975, Ján Solovič – Stříbrný jaguár / Miki režie: Vladimír Kavčiak / 1975, Leonid Leonov – Vlk / Mladík režie: Ladislav Smoček / 1976.

Ve filmu začal v roce 1967 - "Svatba jako řemen" Režisér Krejčík dobře využil naivně dětských rysů jeho tváře a z jeho řečového handicapu udělal přednost. Podobně tak i další režiséři. (např. filmy: Pane, vy jste vdova, Slaměný klobouk (zde uplatnil i svoji atletickou průpravu), Drahé tety a já (zde i zpívá), Kromě rolí komediálních či tragikomických dostal i role vážné. (film: "Nebeští jezdci" a "Hlídač"). Hrál také v televizních seriálech, např.: „Byl jednou jeden dům“ nebo „Píseň pro Rudolfa III.“ , kde se projevil jako herec muzikálového typu.

Ústup a pád

Druhá polovina sedmdesátých let přinesla Hrzánův pozvolný ústup ze slávy. Politická „husákovská normalizace společnosti“ se ho týkala tím, že byly z repertoáru stahovány některé hry, v nichž také vystupoval. Po incidentu, při němž spadl z římsy hotelu v Ostravě mu nebyla v roce 1976 prodloužena smlouva v Činoherním klubu a byl bez angažmá. S diváky se pak setkával už jen při televizních nebo zájezdových estrádách jako bavič i zpěvák, ale i zde plně odevzdával co umí a jeho výkony hraničily až s klauniádou. Začal mít také stále více a více problémů s životosprávou, alkoholem a sebekontrolou. Ztvárnil (1979-1980) ještě role ve filmech Blázni, vodníci a podvodníci a Prázdniny pro psa, ale u filmu „Buldoci a třešně“ v polovině natáčení přišel osudný den. Hrzán 22. září 1980 v noci v pražské Ladově ulici spadl z výšky pátého patra, když riskantně šplhal po budově do bytu za přítelkyní. Zemřel – těžce zraněný - po dvou dnech 24. září 1980 v nemocnici na Karlově náměstí ve věku 41 let.

V rodinných hereckých stopách úspěšně kráčí Hrzánova dcera – oblíbená herečka Barbora Hrzánová a mladší dcera Tereza Hrzánová je výtvarnice.

Zdroj: Wikipedia.org