Jitka Molavcová (* 17. března 1950, Praha) je česká zpěvačka, spisovatelka, muzikantka, moderátorka a herečka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému.
Biografie
Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou. Její profesionální život se změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V témže roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských „girls“, kde zpočátku zpívala v originále zejména francouzské šansony.
Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity.
Její výrazný talent se projevoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se postupně stala hlavní ženskou osobností tohoto divadla.
Neobvyklé kombinace jejího jemného osobního půvabu a nevšedního komického talentu si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).
V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (pořady Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohý... Celý text »
Jitka Molavcová (* 17. března 1950, Praha) je česká zpěvačka, spisovatelka, muzikantka, moderátorka a herečka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému.
Biografie
Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou. Její profesionální život se změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V témže roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských „girls“, kde zpočátku zpívala v originále zejména francouzské šansony.
Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity.
Její výrazný talent se projevoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se postupně stala hlavní ženskou osobností tohoto divadla.
Neobvyklé kombinace jejího jemného osobního půvabu a nevšedního komického talentu si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).
V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (pořady Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas jednomu z večerníčků Káťa a Škubánek. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci z roku 1983.
V té době ztvárnila na semaforském jevišti řadu dalších rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich měla pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. března 1985, se zrodila postava slečny Žofie Melicharové. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).
Další příležitostí pro její komický talent se na počátku 90. let stala role „žárlivé ruské matrony“ Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců… Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou.
Velkou šanci jí dalo v polovině 90. let také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v muzikálu Hello Dolly. Za svůj výkon obdržela Cenu Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy.
V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny. Jednak to byl titul Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků, a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky.
V posledních letech se kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne, Sukně smutnou jehlou spíchnutá či Lysistrata) věnuje také středověké tematice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen TýTý a ceny Thálie). Ke kytaře a saxofonu, kterou bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti).
V roce 2007 se objevila také na prknech Národního divadla. V režii Miloše Formana ztvárnila roli Tetičky v legendárním představení Dobře placená procházka, večerníček Berta a Ufo, kterému propůjčila svůj nezaměnitelný hlas. Ti nejmenší ji pak mají možnost vidět v Kouzelné školce v České televizi.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
