Profesor Josef Svoboda (10. května 1920, Čáslav – 8. dubna 2002, Praha) byl významný český a mezinárodně uznávaný scénograf, jevištní výtvarník a pedagog.
Život
V letech 1931–1934 studoval na reálném gymnáziu v Čáslavi, vyučil se truhlářem u svého otce a pokračoval dvouletou Mistrovskou školou pro truhláře v Praze na Žižkově. Později studoval na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze.
Od roku 1945 studoval jevištní výtvarnictví na Konzervatoři Praha a později na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u prof. Pavla Smetany), specializaci vnitřní architektura. Školu ukončil v roku 1951.
Pedagogická činnost
- 1954 – 1957 přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze o jevištní technice,
- 1968 – 1989 byl řádným profesorem architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Divadlo
Již v roce 1945 byl angažován jako šéf výpravy ve Velké opeře Divadla 5. května. Současně spolupracoval i s Divadlem satiry a se Studiem Národního divadla. Od roku 1948 působil v Národním divadle v různých funkcích:
- 1948 jevištní výtvarník,
- 1951 šéf umělecko-technického provozu,
- 1966 scénický výtvarník a šéf výpravy,
- 1970 šéfvýtvarník,
- 1980 scénický hlavní výtvarník.
Od roku 1973 byl současně uměleckým šéfem Laterny magiky (do roku 1992).
Spolupracoval s řadou významných českých divadelních režisérů, mj. s Alfrédem Radokem, Václavem Kašlíkem, Jindřichem Honzlem, Otomarem Krejčou, Miroslavem Macháčkem, Františkem Salzerem, Karlem Jernekem a Evaldem Schormem.
Ze ... Celý text »
Profesor Josef Svoboda (10. května 1920, Čáslav – 8. dubna 2002, Praha) byl významný český a mezinárodně uznávaný scénograf, jevištní výtvarník a pedagog.
Život
V letech 1931–1934 studoval na reálném gymnáziu v Čáslavi, vyučil se truhlářem u svého otce a pokračoval dvouletou Mistrovskou školou pro truhláře v Praze na Žižkově. Později studoval na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze.
Od roku 1945 studoval jevištní výtvarnictví na Konzervatoři Praha a později na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u prof. Pavla Smetany), specializaci vnitřní architektura. Školu ukončil v roku 1951.
Pedagogická činnost
- 1954 – 1957 přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze o jevištní technice,
- 1968 – 1989 byl řádným profesorem architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Divadlo
Již v roce 1945 byl angažován jako šéf výpravy ve Velké opeře Divadla 5. května. Současně spolupracoval i s Divadlem satiry a se Studiem Národního divadla. Od roku 1948 působil v Národním divadle v různých funkcích:
- 1948 jevištní výtvarník,
- 1951 šéf umělecko-technického provozu,
- 1966 scénický výtvarník a šéf výpravy,
- 1970 šéfvýtvarník,
- 1980 scénický hlavní výtvarník.
Od roku 1973 byl současně uměleckým šéfem Laterny magiky (do roku 1992).
Spolupracoval s řadou významných českých divadelních režisérů, mj. s Alfrédem Radokem, Václavem Kašlíkem, Jindřichem Honzlem, Otomarem Krejčou, Miroslavem Macháčkem, Františkem Salzerem, Karlem Jernekem a Evaldem Schormem.
Ze zahraničních režisérů a divadelních osobností se jednalo např. o sira Petera Ustinova, Leonarda Bernsteina, Friedricha Dürrenmatta, Armanda Delcampa, Johna Drextera, Laurence Oliviera aj.
Vybraná scénická provedení v českých divadlech
- 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1948 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, ND, režie Jindřich Honzl
- 1948 Sergej Prokofjev: Maškaráda, Divadlo 5. května, režie V. Kašlík
- 1951 Karel Kovařovic: Psohlavci, ND, režie V. Kašlík
- 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, ND, režie František Salzer
- 1954 William Shakespeare: Kupec benátský, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1955 Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
- 1956 Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
- 1957 J. Osborn: Komik, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
- 1957 L. M. Leonov: Zlatý kočár, Tylovo divadlo, režie A. Radok
- 1959 William Shakespeare: Hamlet, ND, režie Jaromír Pleskot
- 1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
- 1963 W. Shakespeare: Romeo a Julie, ND, režie Otomar Krejča
- 1963 Sofoklés: Oidipús vladař, Smetanovo divadlo, režie Miroslav Macháček
- 1963 Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové, Komorní divadlo, režie Ladislav Vymětal
- 1968 J. Hanuš: Othello, ND, režie J. Němeček
- 1971 William Shakespeare: Jindřich V., ND, režie M. Macháček
- 1974 E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, Tylovo divadlo, režie M. Macháček
- 1978 G. Verdi: Macbeth, Smetanovo divadlo, režie V. Kašlík
- 1982 B. Smetana: Dalibor, Smetanovo divadlo, režie V. Kašlík
- 1983 B. Smetana: Libuše, ND, režie Karel Jernek
- 1986 Leoš Janáček: Káťa Kabanová, Smetanovo divadlo, režie K. Jernek
- 1989 Ludwig van Beethoven: Fidelio, Smetanovo divadlo, režie Zdeněk Košler
- 1991 Antonín Dvořák: Rusalka, ND, režie N. Windisch-Spoerk
- 1992 George Bernard Shaw: Pygmalion, ND, režie Rudolf Hrušínský
- 1997 Johann Wolfgang Goethe: Faust, Stavovské divadlo, režie Otomar Krejča
- 1998 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, ND, režie P. Weigl
- 2006 Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, Stavovské divadlo, režie V. Kašlík, J. Nekvasil
Další činnost
V roce 1958 připravil společně s bratry Radokovými (Alfrédem a Emilem) v rámci Laterny magiky pro československý pavilón na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu představení a realizoval pro něj scénu (viz též promítací systém polyekrán).
Od roku 1958 často hostoval v zahraničí. Jeho první zahraniční scénou byla Rusalka v Teatro la Fenice v Benátkách v režii V. Kašlíka. Pracoval také pro newyorskou Metropolitní operu (Carmen, 1972; Sicilské nešpory, 1974; Prodaná nevěsta, 1978), v Kennedyho centru ve Washingtonu, ve Slovinském národním divadle v Lublani, v Grande Opéra v Paříži (1974 Sicilské nešpory; 1976 Fantastická symfonie, v Německu na Hudebních slavnostech v Bayreuthu (1969 Bludný Holanďan; 1974 Tristan a Isolda), ve Velkém divadle v Ženevě, v Londýně (1974 Wagner: Prsten Nibelungův; Čechov: Tři sestry), v Staatsoper v Mnichově (Mozart: Kouzelná flétna), v Miláně (1988 Goethe: Faust), v Deutsche Oper v Berlíně (Hoffmannovy povídky, 1969; R. Strauss: Ariadna na Naxu, 1970; Z mrtvého domu, 1981; M. Constant: Profesor Neřád, 1985; Salome, 1990) a v Komische Oper v Berlíně (Trubadúr, 1966).
Podílel se na přípravě scény pro EXPO 67 v kanadském Montrealu (projekt Polyvize) a pro EXPO 70 v japonské Ósace.
V letech 1975 – 1980 byl technickým poradcem Velkého divadla v Ženevě.
Za život vytvořil výpravu pro více než 700 inscenací.
Například jen scénu pro Dona Giovanniho navrhl celkem devětkrát – Ostrava 1949; ND Praha 1950, 1956, 1962, 1969, 1984; Theater am Goetheplatz v Brémách 1966; Staatsoper ve Stuttgartu 1971; Teatro Giuseppe Verdi v Trieste 1990.
Vybraná česká a světová ocenění
- 1954 laureát Státní ceny
- 1958 Grand Prix Expo 58
- 1958 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
- 1963 Řád práce
- 1964 zasloužilý člen ND
- 1966 titul zasloužilý umělec
- 1968 titul národní umělec
- 1969 čestný doktorát Royal College of Art, Londýn
- 1976 International Theatre Award, New Yok, USA
- 1977 čestný doktorát Denison University Columbia, USA
- 1977 titul „Chevalier de l’Ordre des Arts et des Lettres“, od Ministra kultury Francie
- 1984 čestný doktorát Western Michigan University, USA
- 1986 cena U. S. Institute for Theatre Technology, USA * 1989 titul The Royal Industry Designer, Londýn
- 1993 Řád čestné legie Francouzské republiky
- 1995 Golden Pen Award, U. S. Institute for Theatre Technology, USA
- 1997 Cena Alfréda Radoka v kategorii scénografie roku (za scénu ke hře Faust od J. W. Goetha v ND)
- 2001 čestný doktorát na Université Catholique de Louvain-la-Neuve
Film
O Josefu Svobodovi byl v roce 2011 natočen režisérem Jakubem Hejmou dokumentární film Divadlo Svoboda.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
