Karel Vachek

Karel Vachek (* 4. srpna 1940 v Tišnově) je český režisér a filmový pedagog.

V letech 1958–1963 studoval režii hraného filmu u profesora Elmara Klose na pražské FAMU, kterou absolvoval filmovou esejí Moravská Hellas (1963, 35'), pohledem pod povrch okázalých strážnických slavností. Získal za ni Čestné uznání na MFF v Karlových Varech, ale vzápětí film osobně zakázal prezident Antonín Novotný. K jeho uvedení došlo opět až po roce 1989.

Vachkův další dokument Spřízněni volbou (1968, 95') zachytil události čtrnácti dnů, které předcházely na jaře 1968 volbě československého prezidenta. Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Karlových Varech a dvě hlavní ceny na mezinárodním festivalu filmového dokumentu v německém Oberhausenu v roce 1969. V roce 1990 režisérovu tvorbu ocenila porota berlínského festivalu, když mu udělila cenu Zlatá kamera.

V období normalizace nemohl další záměry svých filmů z politických důvodů realizovat a v polovině 70. let odešel do exilu do Francie a USA. Kvůli nemoci své ženy se koncem 80. let vrátil a pracoval v tišnovské sodovkárně jako řidič.

Od roku 1990 začal natáčet v produkci KF a.s. dokumentární románovou fresku Nový hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1990–1992), která zachytila společenskou atmosféru porevolučního období až do prvních svobodných voleb.

Na něj navazoval celovečerní dokument Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu (1993–1996) a další titul Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (1997–2000).

Poslední částí tetralogie autorem souhrnně nazývané Malý kapitalista je film Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2001–2002). V roce 2006 uvedl svůj dosud poslední film Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Ceskoslovenska (1918–1992) (2006).

Za své filmy získal dvakrát, v letech 2000 a 2002, cenu Nejlepší český dokumentární film roku na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, řada světových festivalů uvedla jeho autorskou retrospektivu.

Od roku 1994 je pedagogem Katedry dokumentární tvorby FAMU, od roku 2002 jejím vedoucím.

Literatura

• Karel Vachek: Teorie hmoty. O vnitřním smíchu, rozdvojení mysli a středovém osudu. Praha: Herrmann & synové 2004
• Martin Švoma: Karel Vachek etc.. Praha: Akademie múzických umění v Praze 2008
• Hans-Joachim Schlegel: Provokationen eines ewigen Dissidenten: Der tschechische Filmemacher Karel Vachek. Ve: "Film-Dienst", Bonn 2010/18.

Zdroj: Wikipedia.org