Lola Skrbková, vlastním jménem Aloisie Skrbková (16. února 1902 v Čáslavi – 28. září 1978 v Brně) byla česká herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka a pedagožka, manželka herce Viléma Pfeiffera.
Studium herectví absolvovala na Pražské konzervatoři v roce 1924. Od svých divadelních začátků se věnovala tehdejšími avantgardnímu divadlu, kde ještě jako studentka působila nejprve s Jiřím Frejkou v Osvobozeném divadle, poté spolupracovala s Emilem Františkem Burianem, kde mu, mimo jiné, také pomáhala spoluzaložit Divadlo D34. Zde působila i jako režisérka a dirigentka, kdy se aktivně se zapojila i do jeho divadelních experimentů s voicebandem. Po Burianově zatčení a uzavření divadla v roce 1941 přešla s většinou souboru do Městských divadel pražských, která převzala provozování sálu pod názvem Divadlo Na poříčí . Zde působila v letech 1941 – 1945 .
Po 2. světové válce pokračovala v souboru E. F. Buriana, avšak na konci sezóny 1945/1946 z divadlo po konfliktech v souboru spolu s dalšími 18 herci včetně Otomara Krejči odešla . Později hrála i režírovala v řadě oblastních divadel, jejím posledním angažmá se stalo Horácké divadlo v Jihlavě, kde působila v letech 1955 až 1959.
Pro svou velmi dobrou práci s hlasem herectví vyučovala nejprve na Pražské konzervatoři a později i na brněnské JAMU.
V českém filmu ztvárnila řadu výrazných vedlejších postav, velice často se jednalo o nesympatické, přísné nebo i vyloženě záporné postavy (antihrdinky). Ve filmu začínala v ... Celý text »
Lola Skrbková, vlastním jménem Aloisie Skrbková (16. února 1902 v Čáslavi – 28. září 1978 v Brně) byla česká herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka a pedagožka, manželka herce Viléma Pfeiffera.
Studium herectví absolvovala na Pražské konzervatoři v roce 1924. Od svých divadelních začátků se věnovala tehdejšími avantgardnímu divadlu, kde ještě jako studentka působila nejprve s Jiřím Frejkou v Osvobozeném divadle, poté spolupracovala s Emilem Františkem Burianem, kde mu, mimo jiné, také pomáhala spoluzaložit Divadlo D34. Zde působila i jako režisérka a dirigentka, kdy se aktivně se zapojila i do jeho divadelních experimentů s voicebandem. Po Burianově zatčení a uzavření divadla v roce 1941 přešla s většinou souboru do Městských divadel pražských, která převzala provozování sálu pod názvem Divadlo Na poříčí . Zde působila v letech 1941 – 1945 .
Po 2. světové válce pokračovala v souboru E. F. Buriana, avšak na konci sezóny 1945/1946 z divadlo po konfliktech v souboru spolu s dalšími 18 herci včetně Otomara Krejči odešla . Později hrála i režírovala v řadě oblastních divadel, jejím posledním angažmá se stalo Horácké divadlo v Jihlavě, kde působila v letech 1955 až 1959.
Pro svou velmi dobrou práci s hlasem herectví vyučovala nejprve na Pražské konzervatoři a později i na brněnské JAMU.
V českém filmu ztvárnila řadu výrazných vedlejších postav, velice často se jednalo o nesympatické, přísné nebo i vyloženě záporné postavy (antihrdinky). Ve filmu začínala v roce 1937, v roce 1938 se objevila v dodnes hraném snímku Škola základ života, kde hrála středoškolskou profesorku biologie, o rok později pak v dramatu Věra Lukášová. Mezi její nejvýznamnéjší poválečné filmové role patří snímek Vlčí jáma režiséra Jiřího Weisse z roku 1957, velmi výraznou roli vytvořila i ve snímku Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969.
V roce 1962 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně.
Divadelní role, výběr
- 1925 František Langer: Periferie, Anna, Osvobozená scéna (J. Frejky), pohostinsky v Městském divadle Teplice – Šanov, režie Bedřich Rádl
- 1938 Božena Benešová, E.F.Burian: Věra Lukášová, Paní Lukášová, D39, režie E. F. Burian, pomocná režie Lola Skrbková
- 1940 Jaroslav Pokorný: Plavci, Žena, D41, režie E. F. Burian
- 1940 Josef Trojan: Každý má dvě úlohy, Paní Raffová/C.Cicvárková, D41, režie E. F. Burian
- 1941 Eva Formanová: Cizinka, Alžběta, D41, režie E. F. Burian
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
