Miloš Nedbal

Miloš Nedbal (28. května 1906, Rožmitál pod Třemšínem – 31. října 1982, Praha) byl významný český herec a legendární divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce, který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926 až 1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu . Začínal svoji hereckou kariéru v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře. Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Státního divadla Brno) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval, mimo jiné, také v Ostravě (1933 – 1936), v Brně (1936 – 1938) a v letech 1938 – 1942 a 1944 – 1945 v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942 – 1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970 až 1972 kdy působil v Krejčově souboru Divadla Za branou.

V letech 1942 až 1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem. Ke konci svého života také si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nepozoruhodnější role patřila role nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé Maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Ocenění

• 1958 titul zasloužilý umělec
• 1966 Řád práce
• 1977 Medaile J. A. Komenského za pedagogickou činnost
• 1981 titul národní umělec

Divadelní role, výběr

• 1927 V+W: Vest Pocket Revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo
• 1928 V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo
• 1929 V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1929 V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1930 V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 V+W: Don Juan a Comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1931 Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1932 V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1932 V+W: Robin Zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1933 V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1938 Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz
• 1938 J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz
• 1939 Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer , 22 repríz
• 1941 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1945 Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1945 Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1946 J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1947 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
• 1951 William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
• 1952 A. Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer
• 1954 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal
• 1955 Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1957 L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1958 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1961 William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
• 1962 M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček
• 1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1973 J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1975 N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
• 1981 Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin

Divadelní režie, výběr

• 1947 Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo
• 1947 Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum
• 1948 L.M.Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo
• 1949 L.N.Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo
• 1951 Moliere: Chudák manžel, Tylovo divadlo
• 1954 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo
• 1955 V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.)
• 1961 Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo

Zdroj: Wikipedia.org