Neil Armstrong

Neil Alden Armstrong (* 5. srpna 1930 Wapakoneta, Ohio) je bývalý americký pilot, astronaut a univerzitní profesor. Je prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce.

Než se stal astronautem, sloužil jako pilot v námořnictvu Spojených států amerických, přičemž bojoval ve válce v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství na Purdueově univerzitě a stal se zkušebním pilotem Národního poradního výboru pro letectví v dnešním Drydenově leteckém výzkumném středisku, kde se při více než 900 letech účastnil testů řady typů letadel. Od roku 1958 se postupně zapojil do programu letectva Spojených států amerických Man In Space Soonest, testování raketového letounu North American X-15, a vývoje raketoplánu X-20 Dyna-Soar.

Roku 1962 přešel do oddílu astronautů NASA. Jeho prvním kosmickým letem byla mise Gemini 8 v březnu 1966. Během ní se loď Gemini 8 setkala a spojila s bezpilotním raketovým stupněm Agena TV-8. Astronauti Armstrong a David Scott tak uskutečnili první spojení dvou těles na oběžné dráze. Druhým a posledním letem Armstronga byla mise Apollo 11. Zatímco Michael Collins kroužil ve velitelském modulu kolem Měsíce, Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci přistáli. Armstrong 21. července, vystoupil jako první člověk na jeho povrch a získal tím světovou proslulost.

Roku 1971 odešel z NASA a vyučoval na Cincinnattské univerzitě, poté byl mluvčím a členem správních rad několika společností.

Mládí, pilot

Neil Armstrong se narodil 5. srpna 1930 poblíž města Wapakoneta ve státě Ohio. Jeho rodiči byli Stephen Koenig Armstrong a Viola Louise Engelová, měl dva mladší sourozence, June a Deana. Jeho otec byl auditorem pracujícím pro ohijskou vládu, rodina se proto často stěhovala. Už v dětství se zapálil pro létání, poprvé viděl letadla jako dvouletý, když ho otec vzal na letecké závody. V letadle seděl poprvé v šesti letech při vyhlídkovém letu ve Fordu Tri-Motor. Stavěl letecké modely, roku 1944 docházel do leteckého kurzu a v patnácti letech získal pilotní průkaz, dříve než řidičské oprávnění. Byl aktivním skautem. Peníze si zprvu přivydělával jako poslíček lékárny.

Roku 1947 začal studovat na Purdueově univerzitě, obor letecké inženýrství. Byl teprve druhým členem rodiny, který studoval na vysoké škole. Byl také přijat na Massachusettský technologický institut (MIT), ale jeden jeho známý – absolvent institutu – ho přesvědčil, že pro kvalitní vzdělání nemusí odcházet do Massachusettsu. Armstrongovo vzdělání financovalo námořnictvo Spojených států amerických v rámci tzv. Hollowayova plánu. Podle plánu za úhradu nákladů studia student mezi druhým a třetím ročníkem školy odsloužil tři roky v námořnictvu.

Námořnictvo ho povolalo do služby v lednu 1949. Na základně Pensacola prošel osmnáctiměsíčním leteckým výcvikem, během kterého získal kvalifikaci námořního letce, schopného sloužit na letadlových lodích. Přidělen byl na základnu v San Diegu, o dva měsíce později přešel ke stíhací eskadře VF-51 vyzbrojené proudovými F9F Panther. V Pantheru poprvé vzlétl 5. ledna 1951. Koncem června eskadra na palubě letadlové lodě Essex vyrazila do korejské války. V Koreji Armstrong provedl 78 bojových letů o celkové délce 121 hodin. Od námořnictva odešel v srpnu 1952 v hodnosti mladšího poručíka (Lieutenant (junior grade), LTJG).

Vrátil se na univerzitu a dokončil ji roku 1955 s titulem bakalář (Bachelor of Science). Později, roku 1970 se na Univerzitě jižní Kalifornie (University of Southern California) absolvoval magisterské studium (s titulem Master of Science) ve stejném oboru. Na univerzitě se seznámil se studentkou ekonomie Janet Elizabeth Shearonovou, se kterou se oženil v lednu 1956. Janet s ním odešla do Kalifornie a nedokončila studium, čehož později litovala.

Po dokončení univerzity se stal civilním testovacím pilotem pro Národního poradního výboru pro letectví (předchůdce NASA) v dnešním Drydenově leteckém výzkumném středisku na základně Edwards v Kalifornii. Když roku 1958 z Drydenova střediska odešel, měl nalétáno přes 2400 hodin. Během své kariéry létal na více než dvou stech typech letadel, vrtulníků, kosmických lodí a jiných létacích aparátů. Ve volných chvílích se věnoval bezmotorovému létání.

Astronaut

Vojenské programy, příchod do NASA

V červnu 1958 byl vybrán mezi budoucí astronauty programu letectva Spojených států amerických Man In Space Soonest, zrušeného o dva měsíce později. Od října téhož roku se účastnil testování raketového letounu North American X-15. Na letounech X-15 uskutečnil celkem sedm letů, na stroji X-15-3 dosáhl výšky přibližně 63 km a na stroji X-15-1 dosáhl rychlosti Mach 5,74 (tj. 6 615 km/h).

Od dubna 1960 patřil do skupiny sedmi astronautů programu vojenského letectva, jehož cílem bylo vyvinutí raketoplánu Boeing X-20 Dyna-Soar. Nicméně za perspektivnější považoval kosmický program NASA, proto se v létě 1962 přihlásil do jejího oddílu astronautů.

Stal se jedním z devíti astronautů druhého výběru NASA (tiskem nazvaných „Nová devítka“, první – sedmičlenná – skupina byla vybrána v roce 1959). Společně s Elliottem See, také bývalým námořním letcem, byli prvními civilisty mezi astronauty NASA.

V osobním životě postihla Armstronga roku 1962 těžká ztráta. S Janet měl tři děti – Erica (1957), Karen (1959), a Marka (1963). V červnu 1961 lékaři u Karen diagnostiskovali nádor ve střední části mozkového kmene, léčba neuspěla a v lednu 1962 Karen zemřela.

Gemini

V únoru 1965 NASA oznámila jeho jmenování velícím pilotem (tj. velitelem lodi) záložní posádky mise Gemini 5, jeho kolegou v posádce byl Elliot See. Let Gemini 5 úspěšně proběhl v srpnu 1965.

V září 1965 NASA oznámila složení hlavní a záložní posádky letu Gemini 8. Hlavní posádku tvořil Armstrong (velící pilot) a David Scott (pilot), záložní posádku Charles Conrad a Richard Gordon. Let měl být komplexnější než dosavadní, plánovalo se uskutečnění prvního setkání a spojení s jiným vesmírným tělesem – raketovým stupněm Agena TV-8 a poté měl Scott provést druhý americký výstup do otevřeného vesmíru. Let měl trvat 75 hodin, tj. 55 oběhů Země. Agena odstartovala 16. března 1966 v 15:00:03 UTC, Gemini 8 s astronauty o necelé dvě hodiny později, v 16:41:02 UTC. Setkání a spojení bylo úspěšně završeno 6,5 hodin po startu.

V době, kdy soulodí prolétalo nad Indií a posádka byla proto bez spojení s řídícím střediskem, se začalo soulodí otáčet. Astronauti se pokusili rotaci zastavit pomocí orbitálního manévrovacího systému (OAMS) Gemini a vypnutím systémů orientace Ageny, ale pouze s přechodným úspěchem. Po obnovení rotace se rozhodli tělesa rozpojit, načež rotace Gemini začala růst až na rychlost jedné otáčky za sekundu. Vzniklé přetížení bylo na hranici únosnosti a mohlo vést ke ztrátě vědomí astronautů. Armstrong se Scottem se rychle rozhodli aktivovat motory systému řízení lodi během návratu do atmosféry (RCS) a stabilizovali loď. Následně zkoušením zjistili, že problém způsobila zaseknutá tryska č. 8 systému OAMS.

Řídící středisko nařídilo zrušení dalšího programu – Scottova výstupu – a předčasné přistání. Přistání proběhlo hladce v Tichém oceánu, asi 800 km východně od Okinawy. Let trval 10 hodin a 41 minut.

Několik dní po přistání, 21. března 1966, byl Armstrong jmenován velícím pilotem záložní posádky letu Gemini 11, který proběhl v září 1966. Po letu byl Armstrong s manželkou vyslán na několikatýdenní propagační turné po Latinské Americe.

Apollo

Podrobnější informace naleznete v článku Apollo 11.

V programu Apollo byl v listopadu 1967 jmenován velitelem záložní posádky Apolla 9, po změně obsahu letů Apolla 8 a 9 přešel (v listopadu 1968) na místo velitele zálohy pro Apollo 8. Při trénování přistání na Měsíci s letovým trenažérem LLRV (Lunar Landing Research Vehicles) došlo 6. května 1968 k selhání tohoto trenažéru a jen pohotová katapultace zachránila Armstrongovi život. Přes přestálé nebezpečí Armstrong trval na výcviku s LLRV s tím, že pro úspěšné přistání na Měsíci je nezbytný.

V prosinci 1968 byl určen jako velitel mise Apollo 11, jejímž úkolem bylo přistát na Měsíci. Jeho kolegy byli pilot lunárního modulu Edwin "Buzz" Aldrin a pilot velitelského modulu Fred Haise, v lednu 1969 nahrazený Michaelem Collinsem.

Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Po necelých dvou obězích Země třetí stupeň nosné rakety Saturn V uvedl Apollo na dráhu k Měsíci. Astronauti přestavěli loď – s velitelským modulem – pojmenovaným Columbia – se odpojili, otočili ho a připojili k lunárnímu modulu, který nesl jméno Eagle (Orel). Poté odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu.

Let k Měsíci trval tři dny, asi v polovině cesty přišel čas na korekci dráhy. Po 17:21 UTC 19. července je nad odvrácenou stranou Měsíce motory Apolla uvedly na oběžnou dráhu Měsíce. Na druhý den, 20. července v 17:47 UTC se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu odpojili od velitelského modulu, ve kterém zůstal Collins, v 19:05 je motor lunárního modulu (DPS) uvedl na sestupovou dráhu s nejnižším bodem 15 km nad povrchem měsíce, ve 20:05 zapálili DPS podruhé a zahájili vlastní sestup.

Při sestupu astronauty znepokojilo červené světlo poplachu, ale operátor v Houstonu jim doporučil výstrahu ignorovat (šlo o přetížení počítače způsobené zapnutým setkávacím radarem, při přistání nepotřebným). V závěrečné fázi přistání řídil ručně Armstrong. Byl nucen vyhýbat se kamenitému terénu, proto ve 20:17:40 UTC přistál s méně než třicetivteřinovou zásobou paliva. Přistáli v Mare Tranquillitatis, na 0° 40' 26,69" N a 23° 28' 22,69" E.

O šest hodin později, 21. července ve 2:56 UTC vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Poté pronesl slavnou větu:

Za ním vystoupil Buzz Aldrin, společně pak vztyčili americkou vlajku a plnili připravený program – fotografovali a sbírali vzorky hornin, celkem jich přivezli na Zem 22 kg. Ve 4:57:08 UTC Aldrin a v 05:09:33 UTC i Armstrong se vrátili do modulu. Od 8 do 15 hodin odpočívali a pak už byl na programu návrat na velitelský modul Columbia k Collinsovi. Z Měsíce odstartovali v 17:54 UTC, oba moduly se spojily ve 21:35 UTC 21. července. Následující den se vydali na zpáteční cestu k Zemi. Všichni tři astronauti v pořádku přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969 a okamžitě si vysloužili celosvětové uznání. Museli ovšem napřed tři týdny prožít v karanténě.

Druhý Armstrongův kosmický let dosáhl délky 8 dní, 3 hodiny, 18 minut a 35 sekund. Oba dva jeho lety do vesmíru trvaly 8 dní a 14 hodin; z toho 2 hodiny, 17 minut a 44 sekundy strávil vycházkou na povrchu Měsíce.

Krátce po návratu z Měsíce Armstrong ohlásil, že neplánuje další kosmický let. Z oddílu astronautů NASA přešel na místo zástupce vedoucího oddělení pro aeronautiku v centrále NASA ve Washingtonu. Roku 1971 z NASA odešel.

Po odchodu z NASA

V letech 1971 až 1979 působil jako profesor leteckého inženýrství na Cincinnattské univerzitě. Podílel se na vyšetřování nehody Apolla 13 roku 1970. V roce 1986 byl jmenován místopředsedou prezidentské komise, která vyšetřovala nehodu raketoplánu Challenger.

Po odchodu z univerzity žil ve městě Lebanon v Ohiu, byl mluvčím několika společností, mezi jinými General Time Corporation. V letech 1982–1992 vedl společnost Computing Technologies for Aviation. V letech 1989 až 2002 byl ředitelem AIL Technologies, společnosti vyrábějící letecké komponenty. V letech 2000–2002 předsedal správní radě EDO Corporation. Současně působil ve správních radách různých firem, např. Marathon Oil, Learjet, Cincinnati Gas & Electric Company, Taft Broadcasting, United Airlines, Eaton Corporation, AIL Systems a Thiokol.

Roku 1994 se Armstrong po 38 letech manželství rozvedl. Téhož roku 1994 si vzal Carol Held Knightovou.

Armstrong žije v posledních letech v ústraní, prakticky nedává interview médiím a veřejné dění komentuje pouze zřídka. Posledním významným vystoupením byla roku 2010 kritika zrušení programu Constellation.

Ocenění

Krátce po přistání pojmenovala Mezinárodní astronomická unie (IAU) jeden z malých kráterů poblíž místa přistání Apolla 11 Armstrongovým jménem. Jeho jméno nese i asteroid hlavního pásu (6469) Armstrong objevený roku 1982 českým astronomem Antonínem Mrkosem. V jeho rodném městě bylo po něm pojmenováno muzeum letectví a vesmíru. Ve Spojených státech je po něm pojmenována řada škol.

Byl vyznamenán Prezidentskou medailí svobody, Kosmickou medailí cti Kongresu USA, Zlatou medailí Kongresu USA a řadou dalších cen a medailí. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Byl zapsán v Ohiu do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy) a také Síni slávy astronautů Spojených států.

Zdroj: Wikipedia.org