Petr Skoumal (* 7. března 1938, v Praze) je český hudebník. Napsal hudbu k řadě filmů (např. Jára Cimrman ležící, spící), k známým večerníčkům (Maxipes Fík) a mnoho písniček. Jeho kmotrem je český katolický spisovatel Jan Čep.
Umělecká dráha
Ihned po válce si jako dítě zahrál roličku ve filmu Nezbedný bakalář (1946). Tím však jeho „filmová kariéra“ skončila a dál se věnoval především hudbě.
Umělecké vzdělání získal nejdříve na Pražské konzervatoři, kde studoval dirigování. Pokračoval pak na brněnské JAMU, kde absolvoval v roce 1962 obor řízení sboru. Poté psal scénickou hudbu a byl také externím spolupracovníkem Československého rozhlasu
Spolupráce s Janem Vodňanským
Od roku 1966 pracoval v Činoherním klubu, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem. Především zde však vrcholí jeho spolupráce s Janem Vodňanským. Hráli spolu sice již dříve v Redutě, Ateliéru a Divadle hudby, ale vrcholem jejich společné tvorby byly scénické koláže parodických scének, básní a písniček právě v Činoherním klubu. První z nich vznikla v roce 1969 pod názvem S úsměvem idiota, O rok později pak následovaly Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci (např. píseň Maršálové se dotýká invaze vojsk v srpnu 1968), a proto se jejich autoři stali nepohodlnými.
Za normalizace (koncem roku 1973) byly jejich hry zakázány, Skoumal s Vodňanským museli z divadla odejít a bylo jim zakázáno i účinkování v televizi a rozhlase. Mohli vystupovat jen příležitostně na ... Celý text »
Petr Skoumal (* 7. března 1938, v Praze) je český hudebník. Napsal hudbu k řadě filmů (např. Jára Cimrman ležící, spící), k známým večerníčkům (Maxipes Fík) a mnoho písniček. Jeho kmotrem je český katolický spisovatel Jan Čep.
Umělecká dráha
Ihned po válce si jako dítě zahrál roličku ve filmu Nezbedný bakalář (1946). Tím však jeho „filmová kariéra“ skončila a dál se věnoval především hudbě.
Umělecké vzdělání získal nejdříve na Pražské konzervatoři, kde studoval dirigování. Pokračoval pak na brněnské JAMU, kde absolvoval v roce 1962 obor řízení sboru. Poté psal scénickou hudbu a byl také externím spolupracovníkem Československého rozhlasu
Spolupráce s Janem Vodňanským
Od roku 1966 pracoval v Činoherním klubu, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem. Především zde však vrcholí jeho spolupráce s Janem Vodňanským. Hráli spolu sice již dříve v Redutě, Ateliéru a Divadle hudby, ale vrcholem jejich společné tvorby byly scénické koláže parodických scének, básní a písniček právě v Činoherním klubu. První z nich vznikla v roce 1969 pod názvem S úsměvem idiota, O rok později pak následovaly Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci (např. píseň Maršálové se dotýká invaze vojsk v srpnu 1968), a proto se jejich autoři stali nepohodlnými.
Za normalizace (koncem roku 1973) byly jejich hry zakázány, Skoumal s Vodňanským museli z divadla odejít a bylo jim zakázáno i účinkování v televizi a rozhlase. Mohli vystupovat jen příležitostně na některých malých scénách (např. Klub Eden).
Scénická, filmová a písničková tvorba
Začátkem 80. let se jejich umělecké dráhy rozešly a od té doby se plně věnuje samostatné tvorbě. Píše mnoho písniček (podrobněji v připojené diskografii). I když jsou rozděleny na tvorbu pro děti a pro dospělé, hranice mezi nimi není nikdy ostrá a např. mnohé dětské písničky mají, díky jeho osobitému stylu, ohlas i u dospělých.
V listopadu 1989 složil též monumentální píseň "Svatý Václave" (vévodo naší povolnosti, neopouštěj nás).
Velmi významná je jeho tvorba pro film a televizi (např. Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný). Nezapomenutelná je i jeho hudba k večerníčkům (Maxipes Fík, Bob a Bobek, A je to...).
Píše hudbu mnohým hudebníkům, několik let působil jako člen kapely ETC Vladimíra Mišíka, dlouhodobě spolupracuje například s Michalem Prokopem. V současnosti občas vystupuje v dětských představeních v Divadle v Dlouhé.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
