Řekové dlouho zachovávali během 1. světové války neutralitu. Řeckého krále za to kritizovali Britové, Rusové i Francouzi. Konstantin I. byl příbuzným německého císaře Viléma II. a zdráhal se bojovat p ...
12. června 1917 se řeckého trůnu vzdal král Konstantin I. Narodil se o necelých 40 let dříve v Athénách. Na trůn nastoupil v březnu 1913 poté, co při atentátu zemřel jeho otec, král Jiří I. Další člán ...
10. června 1917 se v New Yorku narodil Adolf Schwimmer, muž, který pomohl Izraeli porazit arabské nepřátele. Jeho hvězdný okamžik přišel v roce 1948, kdy získal přes Československo letouny B-17 z USA ...
Na začátku června 1917 postihla středoamerický San Salvador jedna z největších katastrof v dějinách. Sopka Quetzaltepec je vysoká téměř 14 stovek metrů a vypadá na první pohled poklidně. Před 100 lety ...
Jaro 1917. Nový francouzský velitel Pétain se snaží potlačit vzpoury mezi francouzskými vojáky. 23 vůdců popraví, stovky deportuje do kolonií. Do války vstupují Američané, i když jejich pomoc se proje ...
Profesor Přemysl Kočí (1. června 1917, Rychvald u Karviné – 15. ledna 2003, Praha) byl český operní pěvec–barytonista, herec, hudební pedagog, režisér, divadelní manažer a funkcionář KSČ.
Pocházel z hornické rodiny. Otec byl ochotnickým režisérem. Po studiu gymnázia v Bohumíně se nejprve připravoval na dráhu pedagoga na učitelském ústavu. Od roku 1937 se začal soukromě připravovat na dráhu hudebníka a operního pěvce, studoval zpěv u R. Vaška. Svoji pěveckou a uměleckou dráhu započal koncem v roce 1939 hostováním ve Státním divadle v Ostravě, v roli Escamilla v Bizetově Carmen . V roce 1942 byl přijat Václavem Talichem na doporučení hlasového poradce ND Bedřicha Plaškeho jako sustentant Národního divadla. V letech 1943 až 1949 byl členem Státního divadla v Ostravě. Odtud z popudu tehdejšího ministra kultury ČSR Zdeňka Nejedlého byl přijat do Národního divadla v Praze coby sólista opery. Od roku 1966 zde působil také jako operní režisér. Po sovětské srpnové invazi do Československa v roce 1968 se stal nakrátko také náměstkem ústředního ředitele Československé televize, od roku 1969 do roku 1978 působil v dobách nejtužší normalizace ve funkci ředitele Národního divadla. Od roku 1962 vyučoval zpěv na Hudební fakultě pražské Akademii múzických umění, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. Až do roku 1983 působil v Národním divadle také jako divadelní režisér.
K jeho žákům na HAMU patří např. Libuše Márová, Jana Jonášová, Marie Veselá a Marta Boháčová.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK