Růžena Nasková

Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková (28. listopadu 1884, Praha – 17. června 1960, Praha) byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho.

Život

Narodila se v Praze v měšťanské rodině magistrátního úředníka. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii a také hodně četla. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani , přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech.

Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen.

Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 (němý film Ahasver) , ale její systematická práce v kinematografii započala až v roce 1930. Zde vytvářela rázovité postavy moudrých a rozšafných babiček, maminek, tetiček a starších žen vůbec. Po válce namluvila také text k několika filmovým pohádkám a komentář k filmu Jiřího Trnky Staré pověsti české (1953). Její vysoká kultura herecké řeči ji přímo předurčovala k práci v Československém rozhlase, kde působila především jako recitátorka či kultivovaná čtenářka děl především českých národních klasiků (Božena Němcová: Babička, Alois Jirásek: U nás, a jiné). Nesmrtelným se stal také přednes mnoha českých národních pohádek pro děti. V roce 1941 vydala svoji vzpomínkovou knihu Jak šel život. Není příliš známo, že je i autorkou několika šansonů (např. Svatební cesta) . Publikovala rovněž v časopisech stati o divadle a spoluredigovala vzpomínkový sborník Heleny Malířové Jeden život (1948).

Ocenění

• 1931 Státní cena
• 1947 titul národní umělec
• 1953 Řád práce

Zdroj: Wikipedia.org