Příběhy o tom, že se dívka převlékne za kluka (nebo naopak) a nikdo nic nepozná, nám sice mohou připadat naivní, přesto jsou divácky vděčné. Stačí vzpomenout legendární americkou komedii Někdo to rád ...
Čeští režiséři, kteří mohli za nacistické okupace ještě pracovat, hledali vhodná témata a formu, jak oslovit domácího diváka a současně posílit i jeho národní a mravní vědomí. Byla to především díla č ...
Role akurátních morousů sedly Jaroslavu Marvanovi (✝72) jak ulité. V komedii Poslední mohykán (1947) ztvárnil s velkou chutí postavu dalšího z nich – majitele starožitnictví Bořivoje Kohouta, který sv ...
Jak známo, ženy stárnou, zatímco muži zrají jako víno… Námětu se chopil Oldřich Nový (✝83), který v září 1940 uvedl ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou. Inscenac ...
Vladimír Slavínský , vlastním jménem Otakar Vladimír Pitrman , německý pseudonym Otto Pittermann, (26. září 1890, Dolní Štěpánice u Jičína – 16. srpna 1949 v Praze) byl český herec, básník, scenárista, režisér a filmový podnikatel, který patří mezi průkopnické osobnosti moderní české kinematografie.
Od mládí měl rád literaturu i divadlo. Již v 17 letech odešel z domova ke kočovné herecké společnosti Smolák a Mužný . Kvůli inkognitu si v té době vymyslel i svůj umělecký pseudonym. Hraní jej však nemohlo pořádně uživit, proto se vyučil typografem a pracoval v tiskárně jako sazeč. Divadlo dál hrál po různých jihočeských městech a vystupoval i na poutích. U němého filmu začínal již v roce 1912, kdy napsal své první dva filmové scénáře. Po první světové válce (v roce 1919) společně s Aloisem Jalovcem založil vlastní filmovou společnost POJAFILM (zkratka jmen Pitrman Otakar Jalovec Alois), prvním filmem zde natočeným byla Divoká Maryna .
Téměř ke všem svým filmům si psal své vlastní scénáře a v éře němého filmu také ve filmech často vystupoval jako herec. Ve 30. letech 20. století byl hned po Martinu Fričovi považován za nejúspěšnějšího českého filmového režiséra. V té době točil především levné situační komedie.
Mezi jeho nejhodnotnější snímky patří předválečné filmy natočené podle námětu Olgy Scheinpflugové s Hugo Haasem v hlavní roli Okénko, Madla z cihelny a Její lékař.
Během 2. světové války točil vlastenecky laděné snímky a další komedie. Po 2. světové válce však zájem o jeho tvorbu začal upadat, což jej psychicky poznamenalo. Zemřel v roce 1949 ve věku nedožitých 59 let.
V mládí se věnoval sportu, úspěšně se účastnil mistrovství v řecko-římském zápase a krátce působil v tomto sportu i jako profesionál mj. v Rusku .
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK