Sliby (film)

Jsou děti naší budoucností? Jaká bude budoucnost Středního východu? Jaké jsou izraelské a palestinské děti? Co formuje jejich život, myšlení a cítění? To...
Více textu

Jsou děti naší budoucností? Jaká bude budoucnost Středního východu? Jaké jsou izraelské a palestinské děti? Co formuje jejich život, myšlení a cítění? To jsou otázky, které si položili tvůrci dokumentárního filmu Sliby. Snímek vznikal v období relativního klidu v letech 1997-1998, kdy se filmaři vydali do uprchlických táborů i do domovů na předměstí, aby tak zachytili život sedmi dětí ve věku od 9 do 13 let z naprosto různých prostředí. Jejich strach, nenávist, zvědavost i empatie vytvářejí fascinující mikrokosmos konfliktu. Každé dítě se zdá být silným a inteligentním jedincem, každé už má navíc svůj jasný názor na to, komu Izrael doopravdy náleží. Z jejích výpovědí jasně vyplývá, že tyto děti jsou poznamenány a formovány nenávistí. Nejsilnějším momentem filmu je scéna, kdy režisér Goldberg iniciuje setkání židovských dvojčat Yarko a Daniela s jejich sousedem, palestinským chlapcem Farajem. Děti spolu stráví celý den, na jehož konci porozumí stanovisku toho druhého a usoudí, že válka neskončí, pokud se lidé navzájem opravdu nepoznají. Faraj, Yarko a Daniel si slíbí, že spolu zůstanou v kontaktu. Goldberg se za stejnými dětmi vrací o několik let později. Všichni vyrostli a stali se z nich (ne)dospělí: zatvrzelí ve svém přesvědčení. Je naprosto evidentní, že všichni už dávno ztratili svou dětskou nevinnost. [Zdroj: 34. LFŠ 2008] (oficiální text distributora)
Méně textu